U stolu, plného knih a papírů s výpisky a poznámkami,
seděl starý muž v kožíšku a s černou čepičkou na hlavě.
Svíce v mosazném svícnu slabě ozařovala pohublou, vrásčitou tvář.
Právě dopsal své Unum necessarium, Jedno nezbytné – knížku,
v níž shrnul celoživotní vyznání.
Dílo bylo skončeno a myšlenky se rozběhly do minula.
JAN AMOS KOMENSKÝ, šestasedmdesátiletý poutník světem,
spíše štvanec, učenec, biskup Jednoty bratrské, vychovatel,
s úctou zvaný učitel národů, vzpomínal.
Události dávno minulé ožívaly a byly náhle skutečnější
než přítomná chvíle. Naslouchal těm, kdo už dávno umlkli,
a přece byli v paměti jeho srdce stále živí. (Luděk Rejchrt)
MATINÉ SE VZPOMÍNKOU NA J. A. KOMENSKÉHO
Neděle 26. března 2022 v 10 hodin
KOSTEL MISTRA JANA HUSA
Blíže viz přiloženou pozvánku.
Srdečně Vás zveme.
--
Mgr. Marie Truncová
Zachraň se už kvůli mně a pro naše děti, Janíčku! Nic mi neudělají, neboj se, tebe by však zabili! Přijedeme co nejdříve za tebou! - úzkostný hlas Magdaleny, jeho první ženy; poslechl ji s těžkým srdcem a uprchl z Fulneku před rozběsněnými císařskými vojsky. Magdalena se svými syny se uchýlila ke své matce do Přerova.
Ale Magdalenu, svůj „poklad po Pánu Bohu nejdražší“, jak ji jmenoval v dopise, už nikdy nespatřil. Ani své dva chlapečky. Všichni zemřeli na mor. (Luděk Rejchrt: Taková dlouhá cesta)
J. A. Komenský: S nápravou nechť začne každý sám u sebe. Kořenem této nápravy je trojí láska: k sobě, k bližnímu, k Bohu.
Láska k sobě – aby ses nezahubil svou nedbalostí. Abys byl svým mocným králem a nesloužil svým žádostivostem a citům, nýbrž je donutil, aby ony sloužily tobě.
Láska k bližnímu – abys vlastním příkladem nekazil toho, koho máš povznášet. Abys byl bližnímu ochotným sluhou a prokazoval mu účinnou lásku.
Láska k Bohu – abys jej nezbavoval té cti a slávy, které nabývá ze spasení mnohých, také i těch, kteří mohou být zachráněni tvým přičiněním. Abys byl svému Bohu cele oddán ke konání i snášení všeliké jeho vůle zde i na věky.
J. A. Komenský (Světlům Evropy): Je třeba dodržovat zásady obezřetnosti, aniž bychom kárali nebo na někoho naléhali. Ani Pavel přece nezačal svou řeč výpady proti modloslužebnictví a proti mnohobožství Atéňanů, nýbrž chválami zbožného úsilí. Ani Petr nepředhazoval Židům, že ze zloby ukřižovali Krista, spíše je omlouval, že to činili z nevědomosti. Sám Kristus, když posílal své vyslance k národům, přikazoval učit, nikoli spílat. Učit ovšem znamená vést od známého k neznámému. Koho si přeji vést, toho přece nepoháním ani násilně neodvlékám, nýbrž jej beru za ruku a šetrně provázím. Pokud si všichni přejeme smířit, není čas někoho napadat. Omyly vzniklé z neznalosti je třeba rozptýlit tichým světlem zjevné pravdy; je třeba je přetvořit jemným žárem lásky, protože jinak to nelze. Neboť temnoty nelze zapudit temnotami, nenávist neustoupí před nenávistí… Každý může do tohoto našeho díla bez překážky vstoupit a postupovat jím, dokud se nepřenese tam, kde ucítí, že jej oblévají paprsky světla.
Přijď, kníže míru, a vydej zemím žádoucí světlo, mír a spásu,
