Recenze: JAMARON na "Doma" ukazují svěží rockovou tvář

Verze pro tisk |

Málokdo asi tuší, že současná pražská populární formace JAMARON má své rodné kořeny na Českolipsku, a to konkrétně v Mimoni. Jejich loňský koncert v rámci oslav Dnů města dopadl na mimoňském náměstí opravdu na výbornou, kapela nahrála před koncem roku druhé album „Doma“ a úspěšně vyprodala pražský Lucerna Music Bar cca před měsícem. Mladistvý elán tří sourozenců Dostálových, zcela původní skladby, které se stylově pohybují od šlapavého rockového zápřahu přes popové hitovky k silným baladám s ekologickým poselstvím, kytarové kvapíky i veselý saxofon – toť svěží atributy, které můžeme objevit v plné míře i na zmíněné novince.

„Doma“ začíná meditativním poselstvím o planetě Zemi a symbolicky se jím i album uzavírá v krásné, i když smutné baladě „Zauzlíkovaná klec“. Jediné formální minus: na bookletu je tato píseň uvedená jako devátá, místo písně „Medvídci koušou“, ale fakticky je na nosiči poslední. Jestliže je začátek a konec alba věnován naší matičce Zemi a smyslu života vůbec, právě „Medvídci“ poukazují na další vážné téma: partnerské vztahy. Veselé i smutné, jako náš život, se celým albem proplétají témata vztahů muže a ženy, zatímco „Na náhody nevěřím“ nebo „Nevinná“ jsou letně hravé, právě „Medvídci..“ anebo „Úhel pohledu“ – ke které vznikl velmi sugestivní klip na kanálu youtube – poměrně naléhavě hovoří o vážnosti tématu.

Hudebně jsou JAMARON – což značí JA(kub)+MAR(ie)+ON(dra) – velmi pestří: dokáží dramaticky rozbouřit emoce v „Úhlu pohledu“, rozeznít pohodový adrenalin v druhém songu „Pozadí“ anebo si tvrdě stát za svým v řízné hitovce „Jsem takovej“. Nejlepší skladby se těžko vyzdvihují, protože kapela jich má bez přehánění plný rukáv: kromě všech zmiňovaných je tu ještě originální, s pozitivním poselstvím recitovaná „Habaděj přání“ anebo nádherně vyletněná „Amerika“, která nezasvěceným bude připomínat glorifikaci USA, ale jde v podstatě o krásný mejdan v naší středočeské lokalitě. Zpívající kytarista Ondra se harmonicky doplňuje se saxofonistkou Marií a je to právě nepředvídatelnost v jejich společném zpěvu, co drží posluchače v příjemném napětí, s čímže skupina přijde. Celé nové album je navíc produkčně zvukově o mnohem dále než debut „Nahá“ vydaný před třemi lety.

Možná, že právě svým osobitým rodinným přístupem – album navíc vznikalo v domácím prostředí druhého kytaristy Jakuba – dokazují JAMARON svou sílu. Harmoničtí v refrénech, umírněně tvrdí i melodičtí, lehce melancholičtí, ale stále dobře veselí i textově nakopávající JAMARON umí rozhodně zaujmout.

Je jen dobře, že takovéto mladé a nadějné skupiny na domácí rockové scéně nyní máme!

alt
alt
Nahoru