Silvie ještě zatáhla svého desetiletého, z nákupů unuděného synka do lékárny.
Koupila běžná léčiva jako ibalgin či paralen. Poté se rozhlédla, nepatrně se zarděla a notně ztišeným hlasem se zeptala lékarnice: „Slyšela jsem v rádiu, že se u nás zlegalizovaly prostředky z konopí. Mám občas deprese, možná by mi pomohly …“
„Tak to vás asi zklamu,“ odpověděla jí bez uzardění žena v bílém plášti. „To ještě chvíli potrvá, než něco takového poslanci odhlasují a vejde to v platnost. Můžu vám doporučit maximálně něco z třezalky.“
„Ne, to díky. Dám si dyžtak panáka,“ pronesla už v klidu Silvie a vytáhla peněženku.
Klučík promluvil až před lékárnou: „Mamko, jestli potřebuješ trávu, tak já ti ji koupím ve škole.“