Karel šel stále za šipkou na GPS navigaci, ke keši už mu chybělo jen necelých dvě stě metrů, ale v bahně už trávil nejméně půlhodinu, také jednou spadl ze stromu, který mu měl pomoci překonat potok.
Konečně byl na suchu. Překážkou mu teď byla řada zahrádek s chatkami. Obejít nebyly kudy, musel by se opět vrátit do bažiny. Chodil od jedné ke druhé a nakukoval přes živé ploty. Doufal, že někde zahlédne člověka a požádá ho, aby ho nechal projít přes jeho pozemek. V době oběda byli však všichni zalezlí a Karel si netroufal vstoupit na soukromé území bez svolení. Konečně zaslechl sekačku. Popošel o deset metrů a zahlédl ženu jen v kalhotkách. Byla neustále zády k němu, se strojem popojížděla sem a tam.
„Dobrý den!“ zakřičel. „Halóóó!“ nevzdával se.
Nic. Zkusil, jestli je branka otevřená. GPSka mu ukazovala nějakých sto pět metrů. Keš musela být jen kousek za chatkami. V dálce viděl vršky olší. Tam někde bude schovaná.
Vstoupil na čerstvě posekaný trávník a pomalu se blížil k ženě. Přemýšlel, jak ji osloví. Byl od ní už jen metr, sklopil hlavu, aby za žádnou cenu nespatřil její ňadra a neuvedl ji do rozpaků, a znovu pozdravil.
Večerní zápis na stránkách www.geocaching.com:
