Ještě ve mně doznívají poslední tóny Kill The Dandies! a mé tělo se zbavuje posledních metabolitů z českolipského Chmeldy.
Festival Všudybud mezi pilíři předčil má očekávání a potvrdilo se prakticky vše, co Jirka Gottlieber sliboval v našem podcastu. Fantastické kulisy podmostí, setkání s přáteli, spousta kytar, dobré jídlo a pití.
Pokud Jirka toužil po aspoň stovce návštěvníků, musel být dvojnásob spokojen. Pokoušel jsem se osoby počítat a došel jsem k číslu 148, ale lidi přicházeli a odcházeli, takže se jich na koncertech dvoustovka mohla vystřídat. Kolik z nich zaplatilo aspoň stovku, to nyní vědí jen pořadatelé. Komičtí samozřejmě byli bezdomovci, kteří se v noci přišli skrýt před přeháňkami a našli svá doupata obležená. I Romové, kteří nejprve nesměle nakukovali, zjišťovali, jestli se nemusí platit vstupné, aby nakonec směle předbíhali ve frontě na pivo. Dokonce nechyběla ani mongolská rodinka.
Chyběli samozřejmě ti, co odjeli do Račího údolí, kde probíhal náhradní Banát. Ale řekl bych, že dvě stě lidí byl počet, který prostor, stánky a záchody přiměřeně zvládaly.
Kapely se pokusím srovnat v nějakém svém žebříčku.
Jednoznačně u mě zvítězila kapela Branko's Bridge. Mladí kluci si na nic nehráli a prostě jeli přímočarý rock 'n' roll. Nevadilo, že občas jsem měl dojem, jako bych už některé pasáže slyšel v podání světoznámějších kapel. Zrovna je poslouchám na spotify a konstatuji, že naživo byli ještě lepší. Skvěle nazvučení, živočišní … a vystupovali jako třetí, kdy se už stmívalo a člověk měl na žíle tak akorát, aby byl správně rozjetý, ale ještě se necítil unavený.
Skupina Beps'n'Johnies vše rozjížděla, což nebývá zrovna vděčná úloha. Ale tentokrát si to za sílícího deště sedlo. Opět žádné velké experimenty, skvělý zvuk a prát to do lidí od prvního piva. Samozřejmě zaujala kytaristka a zpěvačka, kolem které se hudba točila.
Hvězdou večera byli Kill The Dandies! Na mě moc profesorské vystoupení, obzvlášť po živočišnosti Branko's Bridge. Míchali Doors s Nickem Cavem a jakýmsi vlastním kořením. Líbil se mi projev zpěváka i zpěvačky. A do toho ty kulisy nasvícených pilířů a líně tekoucí Ploučnice. Úžasné finále. Vydržel jsem sedět ještě hodinu po posledním přídavku.
Někdo musel být čtvrtý. Kapela, která se nejlépe vyslovuje: Fotbal. A já konečně pochopil, proč se tomuto stylu říká shoegaze. Věčné hraní si s krabičkami pod nohami kytaristů znemožňuje jakýkoliv kontakt s diváky. Určitě byli dobří, ale bylo to spíše pro fajnšmekry.
Nějaká videa kapel, abyste věděli, o co jste přišli.
Fotbal
Ne, to se nevracím k posledně zmíněné kapele. Byl jsem celý týden na příměstském (ano, tak tomu říkáme, i když by se mělo říkat spíše přívesnickém) táboře v Oknech. Přes padesát nachozených kilometrů Podbezdězím. Ale domů jsem se vracel až večer, takže kromě návštěvy Jirky Gottliebera jsem toho moc nestihl.
Ale hned v sobotu dopoledne jsem vyrazil na fotbal. Pěkných padesát diváků se nás sešlo na zápase okresního přeboru jih v Zahrádkách. Samozřejmě hrála Okna, za které nastupuje můj mladší syn. Utkání bylo ve středu hřiště vyrovnané, ale Zahrádky kromě břevna a tyčky dokázaly třikrát dostat míč i do branky. Okenští většinou vše zazdili v předfinální fázi. Hlavní ale je, že se nikdo nezranil. Spadnout není kam, nižší soutěž neexistuje. Už se těším na další zápas.
