Dnes je 29. 09. 2024
svátek má Michal

23/2019

Jak jsem již avizoval, budu mít zřejmě celé léto problém udržet pravidelnost nedělních deníků. Uplynulý víkend jsem z části strávil na Všudybudu, z části na školním výletě v Jizerských horách. Víkend nastávající budu trávit v kánoi plující po polské řece Bobr. Pak Expedice, dovolená … Budu psát aspoň v mezičasech.

Už na Všudybudu si ze mě pár zasvěcených dělalo srandu, jestli bude povšudybudový žebříček. Samozřejmě nekoresponduje s tím, který jsem psal před akcí (zde). V pátek jsem zvládl celý program až do zavíračky, v sobotu jsem byl sice už na Václava Koubka, ale odpadl jsem kolem jedenácté, takže mi některé vrcholy unikly.

Jak vypadá mé zcela subjektivní hodnocení ovlivněné náladou, počtem vypitých piv, únavou, zaseknutím se někde jinde apod.

1. Scream of the Lambs

Je to moje srdcovka, naladil mě i film Severní vítr, měl jsem alkoholovou špičku, takže jsem se zapomínal kontrolovat, poskakoval, křičel, hrozil, prostě do toho šel. Pět nových písní a na závěr staré pecky.

2. MANU:

To jsem se naopak teprve rozjížděl a říkal si, jestli má nějaká českolipská kapela současnosti potenciál dostat se do rádií, pak jsou to právě MANU:. Krásný hlas, pestrost nástrojů, dobrý zvuk, inteligentní texty. Proč vlastně v těch rádiích už dávno nejsou?

3. Noisy Pots

Ty mě stály nejvíc peněz. Už po třetí písničce mi nezbylo nic jiného, než udělat radost manželce a koupit jejich cédéčko do auta. Já se k nim pak musel doma ještě trochu proposlouchat, ale už je k velké radosti souseda také sjíždím.

4. Opak Dissu

Někteří moji studenti si koupili lístky jenom kvůli nim. A také pod pódiem udělali nejlepší atmosféru za celý Všudybud. Byla to lavina energie, ale od poga jsem se držel kousek stranou.

5. Decadent Harmony

Když jsem je loni na Škole rocku slyšel poprvé, neladilo jim to. Možná jsem si i říkal něco ve smyslu: hoši, vám to dlouho nevydrží. Tentokrát hráli před the Viv a byla to slušná předkapela. Řízné kytary, nefalešný zpěv, radost z hraní. Nic nového, ale i tak zaujali.

6. tcheichan band

Na ty jsem se těšil. Během rozhovoru s Pavlem Kohoutkem (zde) jsem si je oblíbil a poslouchám je u klidného psaní. Inteligentní a nápaditá muzika, příjemný zpěv.

7. The Tchendos

Pražáci, co přijeli do Lípy. Zprasili Vondráčkovou, Kubišovou i Jasnou páku. Jejich zkušebna snad musí mít vlastní elektrárnu. Nic jim nebylo svatý, každý věděl, komu míří vzkaz: „Ty svině, zůstaň na Vysočině!“ Kdybych byl více OK, možná by byli ještě o chlup výš. Po vystřízlivění bych si dokonce dovolil psát o koncertu večera.

8. Povodí Ohře

Jejich album bylo nominované na několik cen, těšil jsem se na ně, nezklamali, ale prostě mě více naladili jiní.

9. Šamanovo zboží

Zrovna teď je poslouchám, přicházím jim postupně na chuť, jen mi v té lavině na Všudybudu splynuli s jinými kapelami.

10. The Viv

Další má srdcovka. Raději bych je měl až za tmy.

Všudybudu přálo počasí. Skvělá byla choreografie, nenudil jsem se ani chvíli. Povedl se tah s českolipským pivem, Chmelda mě dostal nejen chutí. Čekal bych ještě více lidí, ale i tak jsem potkal nejvíce známých za celý rok. Trochu se nestíhalo se záchody. Poznal jsem spoustu nových kapel. Za mě každoroční velký dík pořadatelům.

Aspoň dvě ilustrační fotky ze školního výletu. Poznáte, kde jsme začínali?